HISTORIE PROTISMĚRU

Kdy to celé začalo? A kdo to vymyslel? Co ho k tomu vedlo? V dalším díle našeho seriálu se podíváme do historie :-)

Ačkoliv se tématem dětských autosedaček montovaných v protisměru (RWF) zabýváme již několik let, mnoho otázek stále zůstává na stole a opakují se každý den: Co to je? V čem je ten zázrak? Jak to funguje? Proč v protisměru? A skutečně není lepší jezdit „normálně“? A je to bezpečné?

Někde mezi snídaní a montáží autosedaček ve vozech jsem se vrhli na prohledávání Vatikánských archivů, Oxfordské knihovny a Tajemné komnaty z Bradavic. A to vše, abychom se vrátili o stovky let zpět a objevili, jak naši pradědové přemýšleli o bezpečnosti svých dětí v dopravě. Pokud jde o mne, historie sedaček začíná v roce 1687, kdy si jistý sir Isaac Newton pozorujíce svou neteř, jak narazila na koloběžce do stromu, formuluje tři zákony dynamiky. Zásady, o něž se opírají všechny znalosti o bezpečné přepravě dětí. Zjistil mimo jiné, že zastavení koloběžky na kořenu automaticky neteř nezastaví, ale způsobí jí bouli na hlavě. Rád bych ho pozval na pivo, kdyby ho matička země nevstřebala před stovkami let.

Vývoj automobilového průmyslu v prvních letech jeho existence se nezaměřoval výhradně na bezpečnost cestujících ve vozidle. První trůny nebyly v žádném případě připraveny k ochraně dítěte. Namísto toho měly za úkol udržet dítě na jednom místě, protože vážným problémem motorismu v té době byla zvídavost dětí a následně nějaké vyražené zuby a zlámané ruce. Dalo by se říci, že první "autosedačky" postavené ve třicátých letech v USA vypadaly jako kovové rámy s rozepnutými trenýrkami:                        

            

Následující roky přinesly další, komplexnější a promyšlenější varianty tohoto konceptu. Zde je autosedačka s nezávislým řídicím centrem:

Ve čtyřicátých letech vyšla dokonce i zařízení typu „dva v jednom“, po nehodě stačilo zavřít víko a zavolat truchlícím pozůstalým:

              Významným se ukázal být rok 1955, kdy Roger Grisswold jako správný Švéd posedlý bezpečností patentoval první tříbodový bezpečnostní pás pro automobil. O tři roky později měla automobilka Volvo na rýsovacím prkně vylepšenou verzi, kterou dnes vidíme v každém autě bez větších změn. Mezitím, švédská zbrojovka a automobilka SAAB vyrobila model GT 750 - první auto s bezpečnostními pásy ve standardní výbavě. Zanedlouho následovali příklad Saabu ostatní výrobci. Bezpečnostní pásy přestaly být mimořádností a staly se běžnou výbavou.

              Průlom ve věci autosedaček nastal v roce 1964, kdy lékař z Karolinska Insitutet ve Stockholmu (ale také doktor filozofie) Bertil Aldman sledoval začátek americké vesmírné mise Gemini s myšlenkou přenést způsob umístění sedaček kosmonautů na ... dětskou autosedačku. Již v roce 1966 publikoval vědeckou práci, ve které argumentoval pomocí testů provedených společně se společností Volvo, že montáž protisměrné dětské autosedačky na přední sedadlo vozu poskytuje skvělé výsledky v oblasti ochrany dětí v případě nehody. O rok později byla první autosedačka připravena k prodeji.

              A co v Americe? V roce 1962 ukázal Leonard Rivkin první autosedačku, kterou připevnil automobilovým pásem. V ten samý čas za slunečného rána někdy v roce 1968, seděl Fordův hlavní konstruktér pochmurně na posteli trápen příšernou kocovinou. Jediná vzpomínka na včerejší den se týkala rozhovoru s jeho nadřízeným. Švédové mají RWF, řekl. Potřebujeme něco lepšího, křičel a jeho hlas se ozýval v celé kancelářské budově společnosti. Tento muž, pojďme mu říkat Smith, nebyl postižen slepotou, takže věděl, že nic lepšího nemůže být vynalezeno. Najednou jeho oči padly na finské křeslo v rohu ložnice. Ha! Náhlý záblesk geniality nedovolí žádné další myšlenky na spaní! Vyhrnul si rukávy, postavil se k rýsovacímu prknu a o dva dny později představil šéfovi zcela novou kvalitu v oblasti přepravy dětí v autě - autosedačky Tot-Guard. Švédové uznale zatleskali, pokrčili rameny a vydali se zdokonalit své RWF. V roce 1971 se v USA objevily první normy pro autosedačky. Každý z nich musela k ukotvení používat bezpečnostní pás a mít vnitřní postroj pro dítě. Zatím stále nikdo nepotřebuje žádné testy…

              Mezitím, v roce 1975, jezdilo na švédských silnicích 100 000 sedaček umístěných na zadních sedadlech, což představovalo polovinu všech dětských zádržných systémů v této zemi. Peter W. Arnberg z Národního institutu pro výzkum silnic a dopravy v té době napsal, že zkušenosti švédských rodin ukazují na vynikající účinnost ochrany a naprostou absenci vedlejších účinků, kterých se zbytek Evropy obává: zvýšené množství nemocí pohybového ústrojí, nepohodlí, omezení viditelnosti.
Je ustanoven T-standard test, kterým musí projít každá autosedačka, jež má být prodávána na švédském trhu. To v důsledku znamená prakticky likvidaci sedaček umisťovaných na předním sedadle. V roce 2008 byl tento předpis pod tlakem EU překlasifikován na dobrovolný Test Plus. Pro absolvování této zkoušky je nutné, aby dětská sedačka prokázala, že síly působící na krk dítěte při nárazu na překážku rychlostí 56 km/h nebudou mít za následek zlomení krčních obratlů. Zatím žádná posměrná sedačka nedokáže tomuto požadavku vyhovět. Zátěž působící na krk dítěte v posměrné sedačce během testu osciluje (v závislosti na modelu), od 200kg do 400kg (!!!), zatímco protisměrné sedačky obvykle zaznamenává hodnotu 30-50kg.

V roce 1983 bylo na švédském trhu prodáno 300 000 protisměrných sedaček. Je to hodně, nebo málo? V roce 1983 bylo ve Švédsku přibližně 460 000 dětí ve věku 0-4 let. Tento údaj ukazuje, že drtivá většina švédských dětí jezdí proti směru. Ačkoliv jsou principy provozu stále stejné, dětské sedačky namontované protisměrně prošly dlouhou evolucí - vzhled, typ vnitřního postroje, způsoby jeho seřízení, integrované opěrky hlavy a řada dalších prvků. Sedačka byla zpočátku namontována přímo na sedadlo vozidla pomocí speciálních úchytů a zajištěna k podlaze vozu - po vyvrtání otvorů (????). V roce 1980 vstoupila v platnost první evropská homologace R44 a autosedačky začaly používat automobilový pás a následně poté IsoFix. I zbytek Evropy se konečně dozvěděl o výhodách jízdy „pozadu“, takže dnes můžeme v České republice vybírat z desítek modelů prakticky v každé cenové kategorii. Ale proč tohle všechno? Pokud se dnes vydáte na parkoviště a rozhlédnete se po autech, uvidíte spoustu malých dětských sedaček, které budou namontovány po směru jízdy. Jsou protisměrné sedačky tedy skutečně takový zázrak? Jednoduchá odpověď – ano. A proč? Protože je téměř nemožné umřít v protisměrné autosedačce. V letech 1992 až 2013 ve Švédsku zemřelo pouze 15 dětí v protisměrných sedačkách. V žádném z těchto případů nebyly na vině síly působící na dítě. Pokaždé šlo extrémní deformace vozidla nebo události po srážce - požár nebo pád do vody. Zpráva švédské pojišťovací skupiny Folksam v roce 2011 odhadovala, že šance na zranění nebo smrt v protisměrné autosedačce jsou pětkrát nižší než v posměrné. Jak jistě uznáte - 5krát větší šance je propastný rozdíl.
Sedačka RWF při nejnebezpečnějším typu nehody - čelním nárazu - poskytuje podporu celé horní části těla dítěte. Jeho záda, krk a hlava jsou v jedné linii a síly působící na ně jsou rovnoměrně rozloženy po opěradle sedadla absorbujícího energii. Při stejném nárazu na předním sedadle jsou hlava, paže a nohy vystřeleny dopředu, což může vést k nárazu do předního sedadla, k fraktuře krčních obratlů, ale také ke zlomeninám končetin. Také při bočním nárazu má hlava dítěte větší šanci zůstat v hlavové opěrce a tak získat lepší ochranu. Nedávný výzkum na univerzitě v Ohiu rovněž poukazuje na dostatečnou úroveň ochrany u nejvzácnějších a nejméně život ohrožujících nárazů zezadu.

Autosedačka je bezpečnostní systém, stejný jako airbag (který má podobnou roli) nebo bezpečnostní pásy. Rozdíl je v tom, že všechny bezpečnostní systémy ve vozidle jsou určeny pro dospělé osoby. Dětská autosedačka je specifický výrobek, který je konstruován „na tělo“ malému dítěti. Volba autosedačky by proto neměla být zaměřena na to, jak moc se vám bude líbit, nebo jak příjemná bude na dotek (i když to je vždy extra bonus!). Klíčové je jak dobře bude chránit naše dítě při možné nehodě. Někdo by mohl říct: vše je v rukou řidiče! Základem jsou lepší silnice! atd. Možná! Každý prvek bezpečnosti silničního provozu je nesmírně důležitý. Počínaje dovednostmi řidiče a konče technickým stavem brzd. Nicméně nemůžeme poslat vás a všechny ostatní řidiče, s nimiž se budete v příštích několika letech potkávat na silnicích na další kurzy pro zlepšení vaší techniky řízení. Nemáme ani kouzelnou hůlku. Ale můžeme Vám pomoci vybrat během několika desítek minut tu nejlepší autosedačku, abychom znásobili šanci Vašeho dítěte na přežití nehody, která může vzniknout Vaší chybou, nebo vinou jiného účastníka silničního provozu. Dokud bude za volantem auta sedět člověk, budou vznikat osudové chyby.

Vydali jsme se proti směru. Doslova i obrazně. Víme, že to je správná cesta a půjdeme po ní i když si na nás budou ukazovat, klepat si na čelo, smát se, nebo nás nebudou chápat. Ale každý začátek je těžký. Jestli jste dočetli až sem, věříme že se tímto směrem vydáte s námi. Protože je to dobrá věc.